Jste zdeTaneční postřehy z poslední doby

Taneční postřehy z poslední doby


VložilEva Halířová - odesláno31 Květen 2021

Dva poslední školní roky nám tvrdě poznamenal koronavirus. Nyní, když se situace začíná trochu stabilizovat a pro nás, kteří pracujeme v oboru uměleckého školství začíná trochu svítat, sčítáme plody uplynulé doby. Moje postřehy jsou zcela konkrétní a velice zřetelné.
Rozdíly v tom, jaké děti byly a nyní jsou, alespoň v tanečním oboru, jsou velké a lehce viditelné. Svět je už takový, že vše potřebuje tu správnou míru. Když je něčeho příliš je to špatné. Děti prostě měly moc samoty, izolace a málo prostoru. Od kolegů vím, že pedagogicko-psychologické poradny takzvaně „praskají ve švech”. Život je pohyb a pohyb je veliký signál o stavu naší duše. I dětské duše.
V běžných letech před kovidem dítě v pohybu při hodinách ZUŠ vždy poznává možnosti svého těla, svého pohybu v prostoru. Je to pomalý a pozvolný proces, proces růstu, který dětem velice pomáhá ve vztahu k sobě samému a také ke kolektivu. Vznikají zde přátelství a kamarádství na léta. V neposlední řadě i učitel se stává vzorem a kamarádem zároveň. Příprava vystoupení, akcí a vše okolo, děti stmeluje.
Loni koncem školního roku nebylo nic a letos možná dáme dohromady trochu něčeho, s nasazením všech sil. To, o co nás kovidová doba připravila je dost času. Byl to právě ten čas osobního růstu a poznávání zábavnou formou a s kamarády. Děti mají nejvíce problém s orientací v prostoru tanečního sálu a s prostorem vůbec. Všechny kroky z on-line výuky, které umějí dobře, neumí použít v prostoru. Je to ohromný rozdíl proti normálu. Pevný střed těla a procvičení a fyzická kondice se dají získat i na malém prostoru. Nejhorší je neschopnost pracovat ve skupině, nebo ve dvojici. I tato schopnost se musí trénovat. Právě týmová práce je věc, na které musíme zapracovat. Další velice důležitou věcí je celkové uvolnění svalů při samotném tanci. Člověk nemůže a nesmí být v křeči. Tohle se také na on-line hodinách vůbec nedá kontrolovat, vše to chce osobní kontakt, klid, zkušenost, jak na ladný a přirozený pohyb. Tanec ,moderní tanec i balet, jsou věci, které nesmí působit křečovitě, ale plynule a přirozeně jako ostatně všechno umění. Pohybová výchova od dětství má velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Nejde o to, aby se ze všech stali „baleťáci” a umělci. Tam je už potřeba neskutečně moc talentu, píle i štěstí. Ale v tichosti za zvuku hudby poznávat možnosti svého těla, rozvíjet v sobě vztah k hudbě, prostoru, hodnotit sebe i ostatní. Děti si osvojí základní taneční pohybovou abecedu a ta je jednoduše přivede k improvizaci.
Improvizace je zázrak v každém uměleckém oboru. V tanci samozřejmě má své místo úplně na špičce. Je to automatická schopnost mozku propojit vnímání rytmu, těla, prostoru. Naprosto nejlepší tréning sebevědomí, co existuje. Situace je nyní taková, že děti chodí na pohyb moc rády. Moc si vážíme všichni toho, že můžeme pohybem a tancem zrcadlit a vyjadřovat svět.
Pracujeme v tanečním oboru absolutně individuálně se zaměřením na jednotlivé možnosti a a schopnosti každého jedince. Každé dítě je jiné. Jde jen o to, v klidu a prostoru rozvinout jeho schopnosti a talenty. Pro všechny děti platí, že v tanečním školství si užijí i klidu i hudby i napětí při vystoupeních i zábavu ve společnosti ostatních dětí. To důležité pro život a to je pro všechna další povolání, v nich zůstane. Za hodně dobré považuji zvládnuté držení těla, chůzi a fyzickou kondici, přirozená gesta, schopnost jedince ovládat napětí a uvolnění svého těla.
Taneční obor má velice sofistikovanou didaktiku a rozhodně to není nějaké ledajaké „hopsání” na místě na hlasitou hudbu. V neposlední řadě velké skupiny dospělých navštěvují již dnes přímo terapeutický tanec. Pohyb je prostě to, co nás všechny udržuje a zlepšuje nám život. Nyní ve snad už pokovidové době, musíme my taneční pedagogové hlavně naše žáky uvolnit a ukázat jim všechny možnosti pohybu v prostoru. Nesmíme zapomínat na to, že pohyb má neuvěřitelný terapeutický potenciál a není v žádném případě jen pro vyvolené.
Dnešní doba přináší ještě jeden velice výrazný fenomén. Děti potřebují čím dál tím větší a výraznější podněty k opuštění apatie a nezájmu. Je to ostatně výraz a zrcadlo celé společnosti. My, v práci s pohybem, můžeme postupnou prací na sobě vracet zájem o okolí a zároveň se soustředit na sebe sama, což se nevylučuje. Pohybová výchova významně ovlivňuje také schopnost rozvoje takzvaně pohybové paměti. Centra pohybové paměti jsou pro vývoj dětí a potom pro zdravý život dospělých velice důležitá.
Kovid nás připravil o hodně. Všichni jsme si však mnohem více uvědomili důležitost všech krásných věcí kolem nás, své priority a dokážeme dále žít s větší úctou k životu a naplnit ho věcmi, na kterých opravdu záleží.
Kateřina Bittmanová, vedoucí tanečního oboru ZUŠ Česká Kamenice